"Constructions inachevées" : le sens du fragment littéraire et de l'inachèvement, leur signification dans la construction du moi humain : Stendhal, Deml, Michaux

• Main Author: Prokop, Lukáš
• Other Authors: Paris 4
• Language: fr; cs
• Published: 2015
• Subjects: Fragment; Visibilité; Identité; Journal intime; Stendhal; Deml; Michaux; Moi; Self; Visibility; Identity; Private diary
• Online Access: http://www.theses.fr/2015PA040031

Notre thèse cherche à définir la relation entre la littérature et l’identité humaine, en quoi l’écriture permet de connaître et de former l’identité. Le point de départ de notre réflexion est l’interprétation de la relation entre l’homme et le monde par rapport à la conscience de sa propre visibilité. L’être humain ressent sa visibilité dans le monde comme une menace et comme quelque chose d’artificiel. L’être s’efforce de se créer selon sa propre imagination ou de devenir quelqu’un d’autre par l’intermédiaire de l’écriture, du déguisement et du masque,mais aussi en utilisant la langue comme un outil qui permet la connaissance de sa vraie nature. Stendhal fait figure de pionnier car il est fondateur de l’égotisme littéraire. Ceci à cause de son intérêt exclusif pour sa propre personne qui se manifeste par l’auto-connaissance et l’auto-construction. Ces approches de l’écriture et de la langue ont inspiré de nombreux écrivains et courants littéraires dont Jakub Deml qui en est l’héritier tchèque. L’auto-connaissance et l’auto-construction font partie intégrante de son oeuvre. Par la modification de sa propre identité, par l’intégration d’autrui dans son moi, Deml veut créer l’effet de „l’ubiquité éternelle“ pour influencer la réalité. L’exploration de soi est devenue l’intérêt principal de Henri Michaux. L’approche pratique de l’écriture comme moyen d’auto-connaissance ou de dissimulation, devient pour lui un instrument de survie. L’autocréation liée à l’utilisation pratique de la langue comme instrument servant à la vie permet de saisir la dépendance de l’identité humaine aux circonstances ce qui a pour effet que l’être humain perçoit son identité comme fragmentaire. === This work analyzes the relation of a text to one’s identity, to its understanding and to its formationthrough the written language. The relation man–world founded on the awareness of one’s visibility serves forthis analysis, which draws on a hypothesis that one’s visibility within the world is perceived as both a threatand as inauthentic. Human beings make effort to form themselves according to their own principles or tobecome someone else with literary text, to take on disguises and masks, but also to use language as a toolenabling them to uncover their authenticity. Such approach was represented by Stendhal’s work, the foundingstone of literary egotism. The reason is that he focuses exclusively on himself, which is manifested by a doublegesture: self-analysis and self-construction. These gestures, performed by the means of language, have aindirect successor in the work of Jakub Deml. In his texts self-analysis and self-construction can be recognized.By modifying his identity, mainly through the inclusion of other people within it, he attempts to create animpression of omnipresence for influencing reality. Henri Michaux establishes the exploration of his own self as the exclusive focus of his life. For him, it is crucial that the practical approach to a linguistic creation, an approach that consists in using language as a tool for either gaining self-knowledge or for hiding one’s self, be developed into one of the tools for survival. This link between self-creation, and the emphasis, put on apractical approach can capture human identity as something derived from situational circumstances. As a result, human beings perceive their own identity as fragmentary. === Práce si klade za cíl postihnout vztah literárního textu k lidské identitě, k jejímu poznání ijejímu formování pomocí psaného jazyka. Výchozí myšlenka se zakládá na výkladu vztahučlověka a světa s ohledem k vědomí vlastní viditelnosti. Dále vychází z hypotézy, že lidskábytost pociťuje svou viditelnost ve světě jako ohrožení na jedné straně a nepřirozenost nastraně druhé. Snahou této bytosti je se formovat podle vlastních představ či se stávat pomocítextu někým jiným, brát na sebe převleky a maskovat se, ale také používat jazyk jako nástrojdobrání se vlastní přirozenosti. Na počátku takového přístupu spočívá Stendhalovo dílo, kteréje považováno za zakladatele literárního egotismu. Důvodem je výhradní zájem jejího autorao svou osobu, který se projevuje ve dvojím gestu: sebepoznávacím i sebekonstrukčním. Obatyto přístupy k jazyku mají své pokračovatele v mnoha literaturách, jednou z nich je literaturačeská, v níž se objevuje dílo Jakuba Demla. I v něm lze snadno vyznačit gesto sebe-poznání isebe-konstrukce. Deml se modifikací vlastní identity, především začleňováním druhých lidído ní, pokouší vytvořit dojem „věčné všudypřítomnosti“. Její navození má být základem vlivuna skutečnost. Henri Michaux stejně tak učiní průzkum sebe sama za výhradní zájem svéhoživota. I pro něj je důležité, že se praktický přístup k jazykovému výtvoru, který je přítomnýv užití řeči jako prostředku sebepoznání či sebeskrytí, rozvine v jeden z nástrojů přežití.Spojení sebetvorby a akcentování praktického použití jazykového výtvoru jako nástrojesloužícího životu pak zachytí i odvození lidské identity od situačních okolností a okamžiků,což způsobí, že lidská bytost bude prožívat svou identitu jako fragmentární a nespojitou