| Summary: | L’écrivain tchèque Jan Cep (1902-1974), qui compta au nombre des médiateurs importants des rapports culturels franco-tchèques dans l’entre-deux-guerres, fut, à la suite du Coup de Prague en 1948, contraint à quitter son pays. Ami et traducteur de Pourrat et de Bernanos, il choisit naturellement la France comme patrie d’adoption. L’exil parisien s’avère pour Cep une rude épreuve existentielle. Conditions matérielles dures, déracinement linguistique, manque d’écho favorable pour son oeuvre, tout cela fait que Cep vit en marge de la vie littéraire française. Il s’engage d’autant plus dans diverses structures de l’émigration tchèque, notamment dans la rédaction tchécoslovaque de Radio Free Europe où il déploie son art de l’essai dans des méditations imprégnées d’humanisme chrétien. L’essai autobiographique Ma soeur l’angoisse que Cep écrivit directement en français dans les années 1960, représente la somme de sa vie et de sa pensée === The Czech writer Jan Cep (1902-1974), one of important mediators of French-Czech cultural relations between the two World Wars, was forced to emigrate after the Communist coup in 1948. As Cep was the friend and translator of Pourrat and Bernanos, he naturally chose France as his adoptive homeland. Nevertheless, exile in Paris turned into a harsh existential ordeal for Cep. Difficult material conditions, linguistic disunity, and the fact that his writing was not accepted by a new audience made Cep an outsider in a French literary life. This status led to his increased involvement in the Czech émigré community, especially work on the Czechoslovak editorial staff of Radio Free Europe, where he developed his essay style in meditations infused with Christian humanism. The autobiographical essay My Sister Anxiety, written in French in the 1960s, repesents a summary of Cep’s life and ideas === Ceský spisovatel Jan Cep (1902-1974), jeden z významných prostredníku meziválecných cesko-francouzských kulturních vztahu, byl po komunistickém puci v roce 1948 prinucen k emigraci. Jako prítel a prekladatel Pourratuv a Bernanosuv si za svou adoptivní vlast zcela prirozene zvolil Francii. Parížský exil se však Cepovi stal drsnou existenciální zkouškou. Tvrdé materiální podmínky, jazyková rozpolcenost, neprijetí jeho díla novým publikem, to vše je prícinou, že Cepuv exil se odehrál na okraji francouzského literárního života. O to více se Cep zapojoval do ruzných struktur ceské emigrace. Zcela mimorádný byl jeho prínos v ceskoslovenské redakci Rádia Svobodná Evropa, kde rozvinul své umení eseje v meditacích skrz naskrz proniklých krestanským humanismem. Sumu svého života a myšlení podal Cep v autobiografickém eseji Sestra úzkost, kterou napsal v šedesátých letech prímo francouzsky
|
|---|
