| Summary: | Tato diplomová práce se zaměřuje na sociální práci v trestní justici z praktického pohledu, která je spojena s teoretickým rámcem filozofie restorativní justice1. Hlavním smyslem alternativního způsobu řešení trestních věcí je přiměřená reakce na spáchané provinění mladistvého a odstranění konfliktního stavu spojeného s tímto proviněním, a to s ohledem na okolnosti a objasnění příčin konfliktního stavu. Alternativní odklony v trestním řízení a v sankcích jsou výrazem individuálního přístupu k provinilcům. Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže k takovému pojetí diferenciace a individualizace ve smyslu restorativní justice výrazně napomohl. Celorepublikově se stále nedaří efektivně aplikovat institut probačního programu ve všech soudních okresech České republiky2. Podle mého názoru, zmíněný zákon příliš spěchal s účinností, aniž by byla důkladně zmapována oblast možností samotného státního sektoru (např.personální kapacity orgánů činných v trestním řízení, zejména pak středisek PMS ČR3) a kapacit a kompetencí NGO4 sektoru. Podle obsahu uvedeného zákona se totiž předpokládá perfektní kompatibilita nestátního sektoru se státní sférou na úseku výkonu opatření pro mladistvé provinilce! Samotná PMS ČR totiž nemůže probační programy v ČR sama vytvářet, na rozdíl od švédského pojetí.
|
|---|
