| Summary: | Když přední britský historik John Seeley v knize "The Expansion oj Englanď' napsal, že "Britské impérium vzniklo z roztržitosti", chtěl tím zdůraznit, že obrovská světová říše nebyla budována podle nějakých pevných plánů, ale vytvářela se převážně nahodile, hlavně díky pověstnému realismu a pragmatismu britských politiků, vycházejících vždy z konkrétní situace a škály možností řešení jednotlivých problémů, které přinášela doba. Oprávněnost tohoto názoru potvrdila i britská politika v tzv. "egyptské otázce" v průběhu druhé poloviny 19. století. Jedná se o údobí ohraničené krachem tzv. "egyptského hospodářského zázraku" na jeho počátku a tzv. "fašodskou krizí", která danou epochu uzavřela smírem obou hlavních konkurentů v této oblasti - Francie a V elká Británie. Liberální i konzervativní vlády, jež v tomto čase řídily britskou říši, se s větším či menším úspěchem snažily řešit vyvstávající konkrétní problémy, aniž si zřetelně uvědomovaly, že tím zahajují další vlnu koloniální expanze, která povede k ovládnutí takřka celého afrického kontinentu evropskými mocnostmi. Průběh a důsledky ovládnutí Egypta Brity a s ním tradičně spojeného Súdánu byl již v dostačující míře analyzován v mnoha odborných studiích evropských, amerických a dalších historiků. Proto se v této práci pokouším alespoň částečně analyzovat...
|
|---|
