| Summary: | V roce 2003, kdy jsem nastoupila jako terénní sociální pracovník do Poradny pro občanství, občanská a lidská práva, se pojem sociální vyloučeni zvolna dostával do povědomí české odborné i laické veřejnosti. Poprvé se koncept sociálního vyloučeni objevil ve Francii na začátku 70. let minulého století, postupně získával pojem na popularitě i v ostatních zemích Evropy a v 90.letech se stal součástí sociální politiky Evropské unie. Je to pojem, který se stal běžnou součásti této problematiky a to i z důvodu, že je vlastně doslovný, což může v samém důsledku vést k nepřesnému výkladu a k omylům. Důvodem je i to, "že termin sociálního vyloučeni neni vykládán jednoznačně a má mnohé interpretace (což je ovšem příznačné pro sociální vědy všeobecně). Různé významy jsou tomuto konceptu přikládány v různých národních kontextech a společenských perspektivách." (Navrátil, 2003: 30,31) Proto hned na úvod stručná a výstižná definice sociálního vyloučeni, která je v souladu s obsahem této práce: "Sociální vyloučeni je proces (nebo stav), který určité jednotlivce, rodiny, případně skupiny či celá lokální společenství (komunity) omezuje v přístupu ke zdrojům, které jsou potřebné pro participaci na sociálním, ekonomickém i politickém a občanském životě společnosti. Tento proces (stav) má mnoho přičiň. Patři mezi ně chudoba,...
|
|---|
