| Summary: | Závěr Závěrem lze říci, že na rozdíl od jiných národních úprav je v českém právu prodej podniku komplexně upraven díky smluvnímu typu smlouvy o prodeji podniku. Do budoucna by však bylo vhodné přesně vymezit, která práva a které závazky přecházejí z prodávajícího na kupujícího, zejména stanovit pravidla pro přechod veřejnoprávních povinností přímo v zákoně. Tuto problematiku zajímavě řeší návrh nového občanského zákoníku, jenž obsahuje Zvláštní ustanovení o koupi závodu § 2018 - 2026 (obsažená v pododdílu 6). Koupí závodu se kupující stává věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů, které k závodu náleží; z dluhů však kupující přejímá jen ty, o jejichž existenci věděl nebo ji alespoň musel rozumně předpokládat. Neudělil-li věřitel souhlas k převzetí dluhu kupujícím, ručí prodávající za splnění dluhu. Nabytí pohledávek kupujícím se jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek.1 Do budoucna tak bude ručit prodávající jen za dluhy, k jejichž přechodu nebyl udělen souhlas věřitele. Lze také vítat, že o koupi závodu se jedná i v případě, že strany z koupě jednotlivou položku vyloučí, aniž tím celek ztratí vlastnost závodu. Konkrétní ustanovení, která práva a které závazky přecházejí, zde však nenajdeme. Rovněž dle mého názoru v současné zákonné úpravě chybí vymezení části podniku, která je samostatnou organizační...
|
|---|
