Votivní terakoty z období střední římské republiky v a jejich ovlivnění uměním Velkého Řecka

Od nejrannějších dob po dlouhá staletí lidé ve starověké střední Itálii přinášeli svým božstvům jako projev náležité úcty nejrůznější oběti. Hmotné pozůstatky dokládající jejich víru v nadpřirozené síly a uctívání některých přírodních prvků a jevů jakými byly například prameny, jezera, řeky, hory, j...

Full description

Bibliographic Details
Main Author: Titz, Pavel
Other Authors: Ondřejová, Iva
Format: Doctoral Thesis
Language:Czech
Published: 2007
Online Access:http://www.nusl.cz/ntk/nusl-271187
Description
Summary:Od nejrannějších dob po dlouhá staletí lidé ve starověké střední Itálii přinášeli svým božstvům jako projev náležité úcty nejrůznější oběti. Hmotné pozůstatky dokládající jejich víru v nadpřirozené síly a uctívání některých přírodních prvků a jevů jakými byly například prameny, jezera, řeky, hory, jeskyně nebo výrazné stromy v krajině, nacházejí archeologové v podobě zbytků obětin či votiv. 1 Tyto předměty- ex vota, tedy votivní oběti/dary člověka bohům, měly zajistit člověku přízeň božstva nebo vyjadřovaly vzdání díků božstvu za laskavost projevenou konkrétnímu člověku nebo skupině lidí. Původně skromné dary reflektující každodenní skutečnosti a nesnadnost lidského údělu se postupem času stávaly propracovanějšími a dokonce byly často vyráběny nebo i dováženy jen pro tu kterou příležitost. Antický člověk vyhledával božskou pomoc v nejrůznějších situacích.2 At' už to bylo v čase nejistoty, osobní nouze či obecného nebezpečí nebo si lidé chtěli naopak bohy naklonit s předstihem pro případný zvrat zatím přejícného osudu, věřilo se, že dobrovolný akt vzdání se něčeho osobního ve prospěch vyšších sil, jim může zajistit přízeň mocných obdarovaných. Toto chování do značné míry staví na víře v platnost výroku, že bude-li se člověk sám chovat odpovídajícím způsobem k bohům- a bude tedy pius3 - budou i oni muset...