Changes in autonomic nervous system activity in connection with scuba diving [Reakční změny autonomního nervového systému v souvislosti s přístrojovým potápěním]

• Main Authors: Jitka Kozáková, Veronika Drbošalová, Olga Bartáková, Václav Krejčíř, Pavel Stejskal, Miloslav Klugar, Petr Štěpaník
• Format: Article
• Language: English
• Published: Palacky University 2009-06-01
• Series: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Gymnica
• Subjects: Scuba diving; autonomous nervous system; vagal activity; heart rate variability
• Online Access: http://gymnica.upol.cz/index.php/gymnica/article/view/157

OBJECTIVE: The purpose of this study was to discover how the autonomous nervous system (ANS) responds to scuba diving with recreation parameters. METHODS: The sample consisted of 20 scuba divers, 17 men and 3 women, who submitted to measurement in Sharm El Sheikh, Egypt. ANS activity was evaluated before diving (immersion) in water (depth of 20 meters) and 20 minutes after the dive (the total time under water was 43.3 ± 2.2 minutes) by means of spectral analysis (SA) of heart rate variability (HRV). HRV was measured during a standardized orthoclinostatic manoeuvre (three times 300 beats or three times 5 minutes) by means of Varcor multi PF7 and Varcor PF6. The standard parameters and complex indexes of SA HRV were applied to assessments of ANS activity. RESULTS: A significant increase in the total spectral power and parameters of vagal activity (MSSD and complex index of vagal activity) occurred 20 minutes after cessation of scuba diving. The spectral power shifted from slower to quicker fluctuations – the VLF/HF and LF/HF ratios nonsignificantly decreased and the complex index of sympathovagal balance significantly increased. All of these changes suggest that 30 minutes after scuba diving there was significant increased vagal activity. CONCLUSIONS: Scuba diving at a depth of 20 meters led to an increase in vagal activity that persisted for 30 minutes after diving. [CÍLE: Cílem předkládané studie bylo zjistit, jak reaguje autonomní nervový systém (ANS) na pobyt pod vodou při přístrojovém potápění s rekreačními parametry sestupu. METODIKA: Experimentální skupina se skládala z 20 přístrojových potápěčů, 17 mužů a 3 žen, kteří byli podrobeni měření v egyptském Sharm El Sheikhu. Aktivita ANS byla hodnocena před ponořením do hloubky 20 m a 20 minut po vynoření (celková doba pobytu pod vodou byla 43,3 ± 2,2 minuty) pomocí spektrální analýzy (SA) varia bility srdeční frekvence (HRV), při které bylo použito přístrojů Varcor multi PF7 a Varcor PF6. Při měření HRV z krátkého záznamu EKG bylo použito standardizovaného ortoklinostatického manévru (třikrát 300 tepů nebo třikrát 5 minut) a byly interpretovány jednotlivé i komplexní parametry SA HRV. VÝSLEDKY: Srovnáním hodnot před a po pobytu pod hladinou bylo zjištěno, že po vynoření došlo k vzestupu jednotlivých parametrů souvisejících s aktivitou vagu (spektrální výkon komponenty HF, ukazatel časové domény MSSD a celkový spektrální výkon), k přesunu spektrálního výkonu z pásem pomalejších fluktuací do pásma rychlých fluktuací, k vzestupu komplexního ukazatele vagové aktivity a k vzestupu komplexního ukazatele sympatovagové rovnováhy. Všechny tyto změny svědčí o tom, že při ponoření pod vodní hladinu došlo ke stimulaci vagu, která přetrvávala ještě 30 minut po vynoření. ZÁVĚRY: Ponoření a pobyt v hloubce 20 m pod vodou a postupné vynořování se projevilo zvýšenou aktivitou ANS způsobenou stimulací vagu, která přetrvávala ještě 30 minut po vynoření.]