Summary: | Hlavní překážky přirozeného vývoje Krušnohorského regionu jsou v oblasti duchovní: vykořeněnost, zpřetrhání tradic, mělký vztah obyvatel k jejich domovu. Jestli se chceme vyhnout představě Ústeckého kraje jako prolákliny mezi Českým středohořím a Krušnými horami zalitými vodami Baltského moře, ve kterém ukryjeme všechny ty nepodařené pokusy 20. století o soužití a živobytí, a hřebenů Krušných hor jako podstavce pro větrné a solární elektrárny ne nepodobné sci-fi vyobrazením z jiných planet, je nutné začít ve zdejších obyvatelích rozfoukávat bazální pocity zakořenění a konservativnosti. Překonat zažitou představu o území obětovaném abstraktním ekonomickým projektům a nesmyslným velikášským plánům, které místním lidem pocit domova rozhodně nepřibližují, s sebou ovšem nese jistou míru zarputilosti, odvahy a vytrvalosti.
|