| Summary: | Přestože simulace tavného svařování jsou využívány již více než 20 let, k jejich masovějšímu rozšíření dochází až v posledních čtyřech letech. Důvodem jsou jednak vysoké nároky na množství a kvalitu materiálových vstupních dat, ale především vysoké nároky na přesné definování modelu zdroje tepla, od něhož je odvozeno nestacionární teplotní pole a teplotní gradient. Pro simulace klasických metod tavného svařování (mimo laseru a elektronového paprsku) je využíván dvouelipsoidní model zdroje tepla. Popis tohoto modelu je však závislý na mnoha proměnných. Příspěvek si proto klade za cíl ukázat, jak lze pomocí simplexové metody a experimentů modifikovat dvouelipsoidní model zdroje tepla, aby výsledný tvar a rozměry svarové lázně odpovídaly skutečnosti, bez ohledu na použitou metodu svařování, nebo použité procesní a technologické parametry.
|
|---|
