| Summary: | Úvodník 2010/V/12010-06-07 12:08:21
Vážení čtenáři a příznivci Envigogiky,
do našich krajů konečně přichází léto, a my pomalu začínáme sklízet letošní úrodu. Toto číslo časopisu jsme ale otevřeli už v únoru, a to Společným stanoviskem akademických pracovníků…, na které navazovala série polemických článků v rubrice Dopisy a názory. Kritizovaly způsob, jak se dnes píše o cílech, možnostech a především financování environmentální výchovy a vzdělávání dokonce i v poměrně seriózním tisku. Ke skutečné výměně názorů na našich stránkách ale nedošlo, debatu ukončilo absolutní mlčení dotčených periodik (přes výslovné upozornění na zkreslenost informací, které podávají, i naši kritiku, jsme nedostali jedinou odpověď). My jsme ale v úvahách pokračovali; posledním publikovaným příspěvkem do diskuse je Bajka o vlcích a lidech Michala Bartoše, která reaguje na mediální nadšení z výsledků voleb v době ekonomické krize. Ekonomika, zdá se, prostupuje naše povídání o vztahu k přírodě (a jeho pěstování) ‑ její všemocnost si pravděpodobně budeme muset připouštět stále více, můžeme se ale zamyslet, jaká asi východiska z krizových scénářů by mohla přinést „obyčejná“ skromnost a ohleduplnost (souhrnně udržitelnost); usuzovat, zda má vrtkavost spotřebitelských nálad či voličských preferencí vliv také na prosperitu a v jakém ohledu; zvažovat, co může být v politice konstantou, nepodléhající krátkodobým ideologickým vznětům, charismatu vůdců a jiným okamžitým impulsům.
Úvahy, které nemohly být za daných okolností neuváženy, vymezily prostor pro texty se záběrem širším a horizontem dlouhodobějším. Zůstaňme ještě chvíli u počítání a zkusme hledat souvislosti mezi světem čisté matematické abstrakce a hodnotami, které Jiří Nečas nazývá netradičními. Ve svém krátkém článku poukazuje na paralely mezi matematikou a environmentální výchovou ‑ nachází je v pěstování kultivovaného vztahu ke skutečnosti. Pokora, nenásilí, odříkání se přemíry materiálního blahobytu, to jsou ale hodnoty, které v naší kultuře těžko nazvat alternativními. A to nás zase může svést k myšlenkám o základech hodnot ekonomických…
…protože totiž odměna a úspěch se až nápadně často nedostaví tam, kde se po nich člověk pídí v první řadě. Což vysvítá i mezi řádky rozhovoru s Lubomírem Nátrem, kterého jsme oslovili jako prvního z „nestorů“ (nejen) environmentálního (a nejen) vzdělávání. Budeme-li chtít, dočteme se zde, že věda může být především okouzlením a pobytem ve společenství stejně zaujatých, věřících i pochybujících ohledávačů jsoucího; těch, pro které pochopit a sdělit, obstát v kritickém pohledu, znamená víc, než ovládat, vykládat, vlastnit, manipulovat. Předpokladem úspěchu je (i zde) pokora, poctivost, a schopnost (sebe)kritiky; a my můžeme opět spekulovat o tom, že právě tyto hodnoty jsou prvním a legitimním cílem lidského snažení, který ale podmiňuje zdar při dosahování cílů jiných, sekundárních.
Po této inspirativní duchovní rozcvičce se už ale začteme do odborných textů tohoto čísla. Jan Činčera, Petr Gilar a Júlia Sokolovičová analyzují vzdělávací kurzy pro koordinátory environmentální výchovy; ukazují, že vlastní hodnocení studentů nemusí na rozdíl od expertního pohledu odhalit nedostatky v naplňování vzdělávacích cílů tohoto typu studia ‑ ty ovšem mohou souviset s deficity v pregraduální přípravě učitelů. Ve škole zůstaneme: Milena Pouchová se zabývá projektovým vyučováním z hlediska teoretického a představuje také výzkum provedený na reprezentativním vzorku základních škol. Ukazuje rozpor mezi teorií a praxí tohoto typu výuky, odhaluje časté nepochopení metody ze strany učitelů i malou pozornost jí věnovanou v rámci nezbytné reflexe, ať již formou hodnocení nebo výzkumu. Recenzovanou rubriku uzavírá text Jiřího Olšovského, který se zamýšlí nad posvátným charakterem světa a přírody. Rozborem díla Heideggera a Kierkegaarda, myslitelů, kteří byli s to se přiblížit k posvátnému pobývání na zemi, odkrývá, že péče a starost o svět a věci v něm by mohla vycházet z překonání metafyziky, z nového počátku, jakéhosi naladění, jež nevyzývá (neprovokuje) jsoucno a nezmocňuje se ho pouze manipulativním způsobem, nýbrž umožňuje, abychom si pěstovali nedisponující vztah vůči zemi a přírodě.
Na konci recenzovaných textů upozorňujeme na anglickou verzi článku Aloise Hynka, Břetislava Svozila, Jana Trávníčka a Jakuba Trojana, kteří popisují vzdělávací projekt Geografického ústavu PřF MU v Brně zaměřený na trvalou udržitelnost krajiny Deblínska na Tišnovsku a který byl v českém jazyce publikován v Envigogice 2009/IV/2.
V rubrice Recenze najdeme Otazníky Lubora Kysučana, které vyvstaly nad knihou Bohuslava Binky Analýza hlubinné ekologie – oba autoři díky svému (hlubokému) vhledu nacházejí v místě očekávaných hlubin často jen povrchnost. Jiří Olšovský se (znovu) zabývá spiritualitou ve vztahu k přírodě; v recenzi knihy Poselství šamanů Geseko von Lüpkeho píše o možnostech překročení hranic běžného rozumu. Zabrousíme na portál RVP, kde najdeme zajímavý článek Alice Bílé o dětských knížkách a jejich působení na rozvoj přírodovědné inteligence, environmentální senzitivity a dalších sociálních dovedností. S Viktorem Kulhavým se pustíme do četby Psychologie environmentálních problémů autorek Deborah Du Nann Winter a Susan M. Koger, publikace, kterou lektorovali představitelé nově vznikajícího oboru environmentální psychologie u nás: Jan Krajhanzl, Pavla Koucká, Pavel Skála a Iva Hönigová. Autor recenze nám o knize podává svědectví více než zasvěcené...
...my ale už s veškerou svatostí, jíž se můžeme dobrat v tomto čísle Envigogiky, musíme protentokrát skoncovat, a tak nezbývá, než doufat, že nám vydrží do příště, spolu s jistou dávkou odříkání či askeze nezbytnou při psaní článků. Příští uzávěrka textů pro recenzovanou rubriku je totiž už 31. srpna, protože nové číslo chceme vydat do konce září. Takže na nás myslete i přes léto, budeme na vás myslet též.
Za redakci Envigogiky
Jana Dlouhá
|
|---|
